Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 15.05.2011 19:37:52 

...vlastikův pravidelně nepravidelný blog...

...listopadový blog...
  
Listopad

2. listopad 2008       "Vím jenom tolik, kolik jsem prožil." Emerson Ralph WALDO                                          


Je neděle 2. listopadu. Venku svítí sluníčko a já sedím u počítače a přemýšlím co do svého blogu napsat. Co asi tak každého napadne v listopadu a ještě k tomu na dušičky? Většinou očekává mlhu, sychravo a nevlídno. V tom blikotání svíček a vzpomínání na ty, které jsme měli rádi a kteří tady už nejsou. Ne nejsem sentimentální ani staromódní, jen mi prostě někdo moc chybí. Chybí mi, protože mi hodně dal. Ani jsem za to nestihl poděkovat. Ještě, že je to vzpomínání prosvětleno sluníčkem. V těch hřejivých paprscích je optimismus, který ty moje výčitky svědomí rozptyluje. Nevím co je po tomto životě, nevím zda se na nás někde z výšky nedívají, nevím zda moje myšlenky za nimi doletí, ale jsem rád, že tímto způsobem můžu napsat DĚKUJI. 

       


4. listopad 2008   "Fantazie je prostředníkem k nekonečnosti."  Soren KIERKEGAARD  






                     Stíny


                     Jeden za druhým,
                     každý jiný,

                     kreslí jen černě,
                     vždyť jsou to stíny.

                     Druhý za prvním,
                     neznají splíny,
                     co o nich vím,
                     jsou to jen stíny.


                                                               


        

          

Za spolupráci děkuji svému stínu. Neremcal, že je poledne a ochotně se podřizoval mým požadavkům.


7. listopad 2008      Máme-li děti vychovávat, je třeba abychom se také stali dětmi. Martin LUTHER
                                                                                                                                                                      

Opět končí jeden týden. Opět hektický. Opět plno událostí, které mě ke konci týdne dostávaly téměr do "varu". Ale našly se i světlé chvilky. A o ty se s vámi chci podělit. Tou první byl příběh, který jsem napsal za svou dceru do školy. Měli za úkol vymyslet příběh s vybranými slovy po L. Dcera za tento příběh dostala jedničku. Vlastně ne za příběh. Dostala ji za to, že se přiznala, že úkol napsal táta. A ten příběh... ten je tady:

Strašidelný příběh.

Otevřeným oknem jsem slyšela klapat mlýn. V dáli se strašidelně blýskalo. Strachy jsem polykala pilulky. Čas pomalu plynul a já plýtvala slovy. V sousedním pokoji někdo tiše vzlykal. Přemýšlím. Je snad lysý nebo si poranil lýtko, když povolilo lýko? Že by na něho spadly lyže? Celé je to hořké jako pelyněk. Raději kladu hlavu do plyše a pomalu usínám.

 
                  
                                      

 
Tou druhou světlou chvilkou bylo zjištění, že můj kolega Tom dal na svůj blog odkaz na tyto stránky. Byl jsem moc potěšen. Pro mě je to velká pocta. Tom je člověk, ač o generaci mladší, od kterého se stále učím marketingu. Škoda jen, že je jeho blog na intranetu. Velmi rád bych i já tady vložil odkaz na jeho...

                                                                
...určitě byste si početli. Díky Tome.


11. listopad 2008           "Mýlí se ti, kteří doufají, že si stačí sami." Walther von der VEGELWEIDE    



                                                                                                                                                                                      
Tak a je to tady znova. Co? No přece příběh s vyjmenovanými slovy. Tentokrát po m. Úkol nebyl povinný, ale moje dcera se přihlásila, že jej dobrovolně "vypracuje". Takže jsem vzal do ruky pero a ...:                                                                                                                                                                                                                                       


O nás. 

Jsme taková normální rodina, táta, máma, syn a dcera. Prostě my. Jsme čistotní a pravidelně se myjeme. Přitom myslíme na  poučku, že čisté ruce jsou základ zdraví. Snad se nemýlíme
Také rádi jezdíme do přírody, kde pozorujeme jak kolem nás krouží hmyz. Pod nohama nám občas přeběhne myš. Nevím zda piští víc ona nebo já. Jejda támhle se souká hlemýžď. Za sebou vymýtil v trávě pěknou dálnici. Zamykám si pusu na šest zámků, neboť v tátově hlavě z mého povídání smýkají nervy. Nechci rozdmýchat nějaký rodinný konflikt. Chovám tiše tak, že i chmýří z pampelišky se zastavilo v letu. Jenže v tu chvíli se tu nachomýtl jakýsi brouk a kousl mě. A co bylo dál? Uhodli jste. Můj křik byl slyšet až v Litomyšli.







13. listopad 2008                    "Fortes fortuna adiuvat. - Štěstí přeje silným."                       

V reakci na Tomův vzkaz jsem vytvořil tento banner pro Báru. Pro štěstí. A pro ty kdo ví.


Dnes jsem také "ulovil" jednu fotečku, ke které jsem měl už dávno v hlavě básničku.

                                                                       
  Tanečnice

  Zatím co svět spí,
  ty kráčíš noční ulicí,
  kdo pohladit tě smí,

  po vlasech vlajících?

 
  Tančíš mým snem,
  jež pomalu plyne,
  zbavena všech trém
,
  však sen se světlem hyne.




16. listopad 2008     "Je lépe litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili."  BOCCACCIO                                   

Je neděle večer a já mám čas napsat něco do blogu. Přemýšlel jsem co asi. Nakonec, vždyť je to jednoduché. Ohlédnu se za prožitým víkendem. Podle slov mého 17-ti letého syna byl totiž tento víkend suprový. Myslím si to také. Takový relax, jaký jsme si naordinovali se hned tak opakovat nebude a navíc nám přálo počasí. Ale postupně. 

V sobotu jsme se vydali se synem, s Tomem a jeho přítelkyní do termálních lázní v rakouském Laa, do kterých jezdím už řadu let. Dlouho jsme se s Tomem na té cestě domlouvali. Dokonce jsme lákali i ostatní z firmy ať si jedou odpočinout. Jenže ostatní na to nijak nezareagovali. Díky skutečnosti, že Tomovi odpadla víkendová akce na Slovensku, tak jsme se nerozhodovali dlouho. Cesta tam trvá něco málo přes dvě hodiny a abyste si chytli "svoje" lehátko, tak je dobré být tam před devátou. Abychom vám alespoň malinko přiblížili atmosféru lázní, tak jsme pořídili několik fotek. Bohužel jsme sebou neměli kvalitní fotoaparát. A tak jsme museli vzít za vděk mobilem. Omluvte tedy jejich kvalitu. Na první fotce je část saunová. To co vidíte uprostřed je kulatý bazén s masážníma tryskama.  Na druhé fotce je vchod do dvou saun, finská sauna ta je napravo a vlevo je pak slaná parní sauna. Mimochodem absolvovali jsme jednu medovou a jednu jogurtovou saunu a další parní sauny. Když půjdete rovně tak přijdete k ochlazovacímu bazénku. Po pravé i levé straně zábradlí jsou šlapací bazénky s teplou a studenou vodou. SUPER. Na pravé fotce je potom lázeňská část s bazény. Ve venkovním bazénu je teplá slaná voda.

              

No a v neděli jsem se, opět se synem, vydal hledat kešky. Co to je? Podrobnější info vám popíšu zde. Vyrazili jsme do Luhačovic a zlínského okolí. Opět se omlouvám za kvalitu fotek, protože až v Luhačovicích jsme zjistili, že nemáme fotoaparát. Takže přišel ke slovu opět mobil.

                   

                                   

                  

                                   

                                 

Jak vidíte stačí mít přístroj GPS, znát souřadnice schované krabičky a můžete vyrazit. Někdy krabičku najdete schovanou v pařezu, někdy v kořenech stromu a někdy také v telefonní budce. Vyzvednete, otevřete, zapíšete se do deníčku a něco si z krabičky vezmete a  naopak něco do ní dáte. Přitom uvidíte spoustu zajímavých míst a zažijete spoustu zajímavých situací. A ještě si zlepšíte kondičku. Ale o tom až příště.


20. listopad 2008    "Láska udržuje svět v pohybu." Alphonse DAUTDET  



Pro Tebe                                                        

Pro Tebe jíž slzy kanou,
slzy plné soli,
každou stranou,
pro Tebe když život bolí.

Tobě co díváš se na svět,
co někdy zebe,
nedívej se nazpět,
uvidíš jen sebe.


 






 


22. listopad 2008    "Nejsem dokonalý, tak se s tím smiřte."                 

Malé ohlédnutí za uplynulým týdnem. Přestože to byl týden kratší o jeden pracovní den připadal jsem si v pátek jako kdybych pracoval nepřetržitě půl roku. A navíc jako na houpačce. Prostě nepřišly gumičky, takže "všechno vylejt". Měl jsem výraz jako Shrek, kterému byly na ukázce vysvětleny pravidla a cítil jsem se jako referent Kubrt. Ani Staník nepomohl. Jupííí......Welcome in Duloc.



Z nechápavého pracovního výrazu se zotavuju pohledem na první letošní sníh. A třeba mě proberou i Maxim Turbulenc. Na jejichž vystoupení mě s sebou bere dcera. 

        


24. listopad 2008   "Nestěžujte si na to co nemáte...Radujte se z toho, co máte."  H.S. JUDD     


Dnes přišla dcera ze školy a povídá "víc povídek víc jedniček". O čem je řeč? Nechápavě jsem se na ni podíval. Podívala se na mě také nechápavě. Ty nevíš?
No jasně, o povídkách na vyjmenovaná slova. O víkendu jsem jí totiž napsal další a to po p. Vzala ji do školy a jak to dopadlo jsem napsal už na začátku. Podělím se o ní s vámi.

Pyšný žebrák málo v kabeli nosí.

Byl jednou jeden žebrák. I když neměl nic, čišela z něho pýcha na všechny strany. Vlastně měl jednu věc. Bylo to starý pytel. Vlastně taková kabela. Všude ji nosil s sebou. Měl ji i tehdy, když se mu na pysku udělala vyrážka. Bylo to v době zazimování netopýrů. To i slepýš se chystal k zimnímu spánku. Žebrák měl velký hlad. Zrovna se blížil k vesnici. Cestou skrz ves potkal skupinku vesničanů, kteří viděli, že má hlad a nabízeli mu alespoň med s pylem. Žebrákovi to však nebylo dost. Což takhle kus masa?! Aby tě kůň kopytem nakopl! Pomysleli si vesničané. Žebrák klopýtal chladným večerem dál. Na obloze se třpytily hvězdy a svítil měsíc. Žebrák pomalu zpytoval svědomí. Ano, pykám za svoji pýchu. Znělo mu v hlavě. Hlad měl už tak velký, že mu nezbylo než vyrvat ze země kus pýru. Pýřil se přitom studem. Ještěže byla poblíž kupka sena. Nedbal, že se na vrcholu kupky čepýří nějaký pták, zalezl do ní a usnul.  



27. listopad 2008   "Každý si sám určuje svůj osud, ale i sám za to platí." EURIPIDÉS  


 



                                           Hlas

                                           Svým hlasem měníš svět,
                                           jen co řekneš ano,
                                           něžné poupě měníš v květ,
                                           a odcházíš vždy ráno.

                                                                             Svým hlasem políbíš mě,
                                                                             jen co na mě promluvíš,
                                                                             když nemluvíš, tak třeba piš mě,
                                                                             adresu přece víš.
  



 



29. listopad 2008  "Výsledkem myšlení nemá být pocit, ale čin."   Vincent van GOGH
     


Konec týdne a vůbec konec listopadu jsem se rozhodl odpočívat a nic nedělat. Jenže znáte to?! Ještě to je potřeba dodělat, tam ještě zavolat a tohle přemístit. Nakonec, abych si opravdu odpočinul, rozhodl jsem se, že si pojedu něco nafotit. Hmm, ale kam a co. Jak jsem tak přemýšlel, napadlo mě, že se kouknu na Velehrad do baziliky. Už jsem tam dlouho nebyl. A navíc, ta chvilka ticha a klidu po listopadovém shonu mě může udělat jedině dobře. A udělala. Jen ta zima byla docela vlezlá. Zimu moc nemusím. Udělal jsem i pár fotek, se kterými jsem si potom doma trošku pohrál. Tak trošku vyjadřují moji listopadovou náladu. Jsem fakt unavený. Ale bude líp...

      

        ...a listopad je minulostí.


 

TOPlist